Pocta Haně Hegerové v podání Zuzany Němcové Šmejkalové

Hudební zážitek, na který jen tak nezapomenete. Budete plakat, smát se, a mít husí kůži po těle.

Hráli jsme tisícům diváků — plné sály v Ostravě, Poděbradech, Kutné Hoře, Náchodě, dokonce v jeskyni Výpustek. Pražský Kostel u sv. Šimona a Judy (FOK) i amfiteátr v Olomouci. Městská divadla, komorní sály, kostely.

Pětadvacet šansonů, dvě hodiny vzpomínek. Barová lavice, Bože můj, Milord, Potměšilý host, Čerešně… písně, kterým stačí, když jim necháte prostor. Pak vás chytí.

Zuzana Němcová Šmejkalová — zpěvačka se sametovým, hlubokým hlasem a hereckou pamětí v každé slabice. Hanu nenapodobuje. Vrací jí dech.

Klavír — Jana Otáhalová, geniální virtuoska. Pod jejími prsty klavír nehraje, ale vypráví příběh.

Bicí — Jakub Němec, „mnoharuký" bubeník s citem pro to, kdy zahrát víc a kdy ustoupit.



„Hanu Hegerovou nelze napodobit. Lze pouze prodloužit život jejímu dílu a s úctou do něj nahlédnout. Ať žije Hegerová."